O knize: rok / Žádné umělecké dílo nebylo překládáno do ruštiny tak často jako tato báseň Edgara Allana Poea. Existují více než dvě desítky překladů Havrana. I slavný Hamletův monolog „Být či nebýt“ byl podřadný: byl přeložen „jen“ šestnáctkrát. První ruské adaptace „The Raven“ se objevily v roce 1878. A překlady provedené symbolisty: Balmont, Merezhkovsky, Bryusov jsou považovány za klasické. Konstantin Balmont také napsal esej o životě a díle amerického básníka, která je dodnes používána jako předmluva ke sbírkám vybraných děl a sebraných děl Edgara Allana Poea. Samozřejmě, že „Vrána“ byla přeložena za sovětských časů a překládá se dodnes. Zvláště zajímavé je sledovat, jak překladatelé hledali ruský ekvivalent klíčového slova „Nevermore“. Andreevsky přeložil doslova před sto dvaceti lety: "Už nikdy více!" Jeho současník Palmin se omezil na jedno „Nikdy“. Brjusov a Merežkovskij následovali příkladu Andreevského, Balmont - Palmina. Obě varianty však trpěly jedním podstatným nedostatkem: chyběla fonetická zátěž, tedy dvě „r“ („Nikdy!“), což Poeovi umožňovalo kombinovat lidskou řeč a vraní krákání. V roce 1907 našel překladatel Jabotinsky cestu ven: opustil hledání ruského analogu a nechal anglický originál - „Nevermore! Načež se pátrání tímto směrem na půl století zastavilo. Teprve v roce 1977 se objevil nový ruský ekvivalent. Vasily Betaki upřednostňoval „krákání“ „nebýt vrácen“. V osmdesátých letech Nikolaj Gol našel jinou možnost: „Všechno pominulo".